Live Breaking News & Updates on Svět Tomáše Koloce
Stay updated with breaking news from Svět tomáše koloce. Get real-time updates on events, politics, business, and more. Visit us for reliable news and exclusive interviews.
Před týdnem jsem v textech věnovaných Pražskému jaru 1968 (během nějž byl tehdejší československý režim na Západě přezdíván ‘nejúspěšnější sociální demokracie Evropy‘) a čs. kulturnímu zázraku 60. let, způsobenému štědrou socialistickou dotací nekomerční kultury spojenou s postupným otevíráním až úplným otevřením svobody tvorby. Přes následnou okupaci se tento dobře promazaný stroj české kultury nepodařilo zastavit v exilu, ba v mnohých rozměrech ani doma v realitě normalizace. Zastavila ho až doba, kdy tehdejší ministr financí Václav Klaus starší vyřkl větu: „Musíme skoncovat s obrazem Československa jako země umění a kultury“. Jaké byly její následky a jaká je realita dnešní české kultury, o níž už i její ministři mluví jako o ‘zbytkovém rezortu‘? ....
České země se během dějin osvědčily jako ideální místo pro politické uprchlíky všech barev. První slovanský sjezd v roce 1848 veřejně v Praze zahájil anarchista Bakunin, v roce 1912 do Prahy přijel bolševickou stranu založit revolucionář Lenin a v roce 1944 zde svou antibolševickou Ruskou osvobozeneckou armádu, založenou Hitlerem, poprvé představil generál Vlasov. Zatímco v 60. letech na zámku Svazu čs. spisovatelů v Dobříši bydlel a zasedal kompletní ústřední výbor exilové Komunistické strany Španělska, vůdce kubánské revoluce Che Guevara si před válkou v Kongu přijel odpočinout do vily ministerstva vnitra v Kamenici u Benešova. Není tedy divu, že skromný cizinec, kterého místní vídali v myslivně u obce Šindelová v Krušných horách, se brzo objevil v televizi jako hlava státu Afghánistán Babrak Karmal. V tomto textu si povíme více o jeho zemi, i o tom, jaká je její včerejší i dnešní karma… ....
Ve včerejším textu jsme si nastínili, co předcházelo okupaci Československa před 53 lety a že 60. léta a rok 1968 byly svého druhu vrcholem našich dějin. V této druhé části si povíme, které hodnoty Pražského jara 1968 navzdory okupaci přežily normalizaci a které se, obrazně řečeno, dostaly do pokladnice hodnot nejen tohoto národa, ale celého lidstva. ....
Vyprávění o Pražském jaru 1968, které bude předmětem tohoto textu, má (přestože vychází 21. srpna) jasné poselství: rok 1968 nebyl o 21. srpnu, ale o tom, co mu předcházelo – stejně jako československá 60. léta nebyla o boji dvou frakcí komunistů, ale o dokonání demokratizačních a zároveň socializačních tendencí, nastoupených už Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem. (Vicešéf naší mise při OSN roku 1968 M. Polreich: „V Polsku a Maďarsku šlo o násilné lomcování řetězy s věšením na lucerny, u nás doslova o pokojné celonárodní referendum o demokratizaci socialismu.“) Vrcholným datem Pražského jara byl pak 26. červen 1968, který dal poslední razítko na celé směřování 60. let: toho dne byla totiž většinovým rozhodnutím parlamentu ČSSR poprvé v našich dějinách zrušena cenzura… ....
Když ve čtvrtek tornádo ničilo a zabíjelo v obcích Hrušky, Moravská Nová Ves, Lužice a Mikulčice na Moravském Slovácku a ve Stebnu a Blatnu na Lounsku, psal jsem do svého včerejšího komentáře v KL o popravě 27 pánů právě slova o tisícileté povodni Staroměstského náměstí roku 2002, která jako by chtěla všechnu bolest, jež se zde za tisíc let dějin nashromáždila, chtěla smýt. Byl jsem tenkrát jako člen záchranné čety v těch nejpostiženějších oblastech, a proto si myslím, že s pomocí několika na vlastní kůži prožitých příběhů dokážu zprostředkovat představu, jak je dnes lidem, kteří během několika minut přišli o všechno a v lepším případě jim zůstal holý život… ....