Oproti předchůdci auto vyrostlo - na délku mělo 6,3 metru a mezi nápravami z toho bylo 3880 mm. Pohotovostní hmotnost přesáhla tři tuny, pral se s ní ale nový motor. Sedmilitrový vidlicový osmiválec, stále s hydraulickým nastavováním ventilů, s výkonem 221 kW dokázal i takového mastodonta rozpohybovat až na 190 km/h. Poháněná byla opět zadní tuhá náprava, a to přes dvoustupňový automat. Později auto dostalo modernější automatickou převodovku se třemi stupni.
Základem byl stále rám, ZiL 114 ale disponoval novou přední nápravou s nezávislým zavěšením kol. Brzdy byly krátce bubnové, záhy po představení ale ZiL dostal kotouče na všechna kola - jako první sériové sovětské auto, připomíná Andy Thompson v knize Cars of the Soviet Union: The Definitive History. Zároveň měly brzdy tři okruhy, to kdyby se jeden z nich porouchal, aby mohla limuzína nadále bezpečně fungovat. Duplikované byly i další prvky, třeba bateri