Počátkem roku 1954 následovaly další dva prototypy, z nichž jeden měl řadu karosářských dílů z větší Warszawy. Zároveň ve stejném roce došlo k upuštění od celodřevěné konstrukce karoserie, která se při testech příliš neosvědčila. Nově tak Syreny počítaly, podle knihy Polskie konstrukcje motoryzacyjne 1947-1960, kterou napsal Andrzej Zieliński, s kombinací kovu a dřeva. Mezi lety 1954 a 1955 následovalo pět dalších prototypů, které již měly výrazně sériovější tvary než předchozí trojice a rovněž prakticky nový dvouválec se zvýšeným objemem 746 cm3 a výkonem 19 kW. Přední kola poháněla čtyřstupňová nesynchronizovaná převodovka.