Moje prababička jezdila na letní byt do Měchenic u Prahy. Babička umožnila mně a dalším třem vnoučatům vyrůst v lůně přírody v Jizerských horách. Táta jezdil na chatu na Sázavu, kterou na penzi vyměnil za domek u nedaleké vsi. Já jsem chataření léta odmítala, nakonec na mě taky došlo a jsem v osadě na Brdech spokojená. Vypadnout z města na víkend a na léto je v Čechách už pár generací tradice. Stereotypy chataření a chalupaření se tak stávají i vděčným námětem scénáristů.