Je to vlastně komické. Ještě v 80. letech trpěly jizerskohorské bučiny zvýšenými emisemi, v oblasti byly velké lesnické problémy s trpícími porosty. Ale ochrana přírody se od 90. let stala prioritou, lesy tedy začaly nabírat nový dech. A výsledek se dostavil. UNESCO Národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny zapsalo na seznam přírodních a kulturních památek. A to jako první čistě přírodní rezervaci v ČR, zbytek zapsaných lokalit v seznamu UNESCO v ČR se týká staveb a lidské kultury jako takové. Ale jak jsme tak nádherných bučin dosáhli? Velkou pílí a péčí? Ani náhodou.