čas čtení
26 minut
V květinovém
mraku z východu přichází Beatrice a Dante „byl zchvácen
dávné lásky mohutností“. Domnívám se, že jeho stav ukazuje
až na původní milostnou, pozemskou lásku k Beatrici a
zahrnuje tak v sobě všechny ty lásky od milostné přes
duchovní po lásku k Beatrici jako k čisté abstrakci a
symbolu. Celá síla Dantovy osobnosti jako by se v tom
shrnovala,
proto asi
zde na prahu od země odpoutaného ráje připomíná „dávnou
lásku“. Vergil takřka neznatelně odchází, Dante za ním pláče