V roce 1902 Emil nicméně zdárně odmaturoval a posléze strávil několik let na pražské Akademii výtvarných umění. Školu nedokončil. A ačkoliv malování nikdy úplně neopustil, větší pozornost nakonec přece jen zaměřil na divadlo.
Longen měl sice šlechtické vzezření, od mládí ale inklinoval k anarchistům, pak byl výrazně levicový. A byl to bohém jako hrom - bohužel i v tom špatném slova smyslu.
Když se setkal s Polyxenou, měl už za sebou různá malířská putování po Evropě, ve Francii dokonce strávil nějakou dobu s cirkusem a krátce působil ve filmové společnosti bratrů Pathéových. Mezi jeho přátele patřili například spisovatelé Jaroslav Hašek, Fráňa Šrámek, básník František Gellner, ale i žurnalista a spisovatel Egon Erwin Kisch.