čas čtení
3 minuty
Fixace na orální historii přináší v České republice stejně otrávené a nejedlé plody jako v těžce zkoušeném Libanonu, kde každému sektářskému uskupení poskytla vlastní narativ ohledně občanské války.
Svědectví jsou znepřátelenými stranami debaty vybírána jen proto a potud, jestliže a pokud potvrzují předem dané politické zadání, plní úkol dokázat apriorní interpretace starého režimu preferovanou vlastní stranou sporu o výklad čtyřiceti let komunismu.
Těžce zkoušený Libanon netrápí zdaleka jen důsledky právě probíhajícího krachu vládní ekonomické politiky, nedávné děsivé exploze hnojiva či trvající dopady dlouholeté syrské okupace, která otevřela dveře íránskému vlivu. Tato země také dodnes postrádá jakoukoliv "oficiální" verzi občanské války z let 1975-1990. A tak si každé sektářské uskupení, které se války účastnilo, už třicet let vypráví samo pro sebe vlastní verzi příběhu o tom, jak dědeček statečně zabíjel kacíře, odpadlíky a bezbožníky.