Před týdnem jsem v textech věnovaných Pražskému jaru 1968 (během nějž byl tehdejší československý režim na Západě přezdíván ‘nejúspěšnější sociální demokracie Evropy‘) a čs. kulturnímu zázraku 60. let, způsobenému štědrou socialistickou dotací nekomerční kultury spojenou s postupným otevíráním až úplným otevřením svobody tvorby. Přes následnou okupaci se tento dobře promazaný stroj české kultury nepodařilo zastavit v exilu, ba v mnohých rozměrech ani doma v realitě normalizace. Zastavila ho až doba, kdy tehdejší ministr financí Václav Klaus starší vyřkl větu: „Musíme skoncovat s obrazem Československa jako země umění a kultury“. Jaké byly její následky a jaká je realita dnešní české kultury, o níž už i její ministři mluví jako o ‘zbytkovém rezortu‘?
Po roční pauze ve čtvrtek začal na českobudějovickém výstavišti 47. ročník agrosalon Země živitelka. Letošní ročník se musí obejít bez prezidenta Miloše Zemana. Na zahájení tak promluvil jen osamocený bývalý prezident Václav Klaus. Na zahájení nechyběl ani předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) nebo jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS). Do jihočeské metropole se chystá také premiér Andrej Babiš.
Ve včerejším textu jsme si nastínili, co předcházelo okupaci Československa před 53 lety a že 60. léta a rok 1968 byly svého druhu vrcholem našich dějin. V této druhé části si povíme, které hodnoty Pražského jara 1968 navzdory okupaci přežily normalizaci a které se, obrazně řečeno, dostaly do pokladnice hodnot nejen tohoto národa, ale celého lidstva.
Bývalý prezident Václav Klaus podle dlouholeté tradice i letos vystoupal na vrchol Sněžky při svatovavřinecké pouti. Letos si však ani při výstupu nenechal. 11.08.2021, Sputnik Česká republika