Zhruba
před čtvrt rokem (již kolem té jaksi tehdy podivně chystané
cesty vicepremiéra Hamáčka do Moskvy, kterou jsme si mezitím již
stihli docela masivně rozhněvat) jsem si již vůbec netroufal
domýšlet, kam doopravdy (a zda cílevědomě či jen improvizovaně)
tehdy (či nádavkem taky dnes nebo zítra) mínila směřovat
oficiální politika ČR. Nejen pokud jde o pandemii nebo případná
opatření brzdící klimatickou krizi. A nejen v možných
souvislostech s korektní přípravou na blížící se
parlamentní volby. Nemluvě o již tehdy se rychle blížícím čase